Abstrakt
Studie reflektuje rozdílné přístupy ke vztahu básnictví a filosofie. Z pohledu německé romantiky je básnictví symfilosofií, a básník tak může dál než filosof /Schelling/.
Druhý postoj staví do ostré opozice básnickou a filosofickou řeč /Derrida, Deleuze/. Autorka se snaží ukázat, že deleuzovská dichotomie /která je de facto trichotomií, neboť k básnictví a filosofii u něj přistupuje ještě věda/ je příliš vyostřená a simplifikující; že i básník hledá celek - podstatu - JEST, avšak jeho cesta za tímto cílem i jeho způsob uchopení věci jsou nutně odlišné.
Pojmy chaosu /Deleuze/ a světliny bytí /Heidegger/, užívané pro popis básnické činnosti, jsou také podrobeny revizi; zároveň jsou načrtnuty způsoby básníkovy tvorby - jeho ?výzkumů subjektivity?.