V této práci jsme se zaměřili na analýzu výsledků studií zabývajících se hodnocením vztahu antracyklinové kardiotoxicity, oxidačního stresu a volného buněčného železa. Bylo zjištěno, že v rozvoji antracyklinové kardiotoxicity se patrně podílejí jiné mechanismy, než ty které vycházející z tradiční 'ROS and iron' hypotézy, a že tyto alternativní mechanismy mohou být lepším východiskem pro designování účinných a bezpečných kardioprotektiv.