Po obnovení spontánního oběhu po kardiopulmonální resuscitaci vzniká následkem celotělové ischémie abnormální patofyziologický stav organizmu označovaný jako syndrom po srdeční zástavě, jehož průběh významně ovlivňuje další osud nemocných. Kapitola shrnuje aktuální konsenzuální stanovisko pro léčbu syndromu po srdeční zástavě, jehož cílem je poskytnout návod k optimalizaci léčebné péče o nemocné se syndromem po srdeční zástavě již v podmínkách přednemocniční neodkladné péče.