Ve svém příspěvku autor podává stručné dějiny Jeruzalémské biblické školy od založení kláštera svatého Štěpána a příchodu prvního ředitele a ideového tvůrce školy, francouzského dominikána M.-J. Lagrange.
Těžištěm práce je představení činnosti a výsledků práce prvních třech generací profesorů školy. Autor prezentuje vědecké dílo školy vkontextu politických změn voblasti Blízkého východu a zároveň vsouvislostech zápasu za prosazení principů moderní biblické vědy v prostředí katolické církve.
Završením dlouhého sporu, mezi jehož klíčové postavy patří řada profesorů školy sjejich obrovskými zásluhami na obnově katolické biblické vědy, jsou dokumenty druhého vatikánského koncilu.