Mimo odbornou veřejnost asi už jen pamětníci mají povědomí o tom, že některé liturgické reformy, které jsou běžně připisovány 2. vatikánskému koncilu, proběhly ještě před jeho konáním za pontifikátu Pia XII. Papež je nepřipravoval sám, nýbrž vycházel zmnohaleté práce tzv. liturgického hnutí a liturgické komise, kterou vroce 1948 jmenoval.
Za nejvýznamnější lze považovat obnovu slavení velikonočního týdne. Všechny Piovy reformy byly motivovány pastoračním zájmem a samotnou liturgii přibližovaly jejímu vlastnímu smyslu.