Komplexní, s využitím reprezentativního Českého národního korpusu i internetu provedené zpracování dnešního stavu skloňování substantiv dvou skupin - kde se tradičně má za to, že v singuláru staré měkké tvary postupně ustupují novějším tvarům měkkým - ukazuje, že stav je značně pestrý, že nelze mluvit o skloňovacích typech se společným morfologickým chováním a že takový stav nenastal nedávno, nýbrž trvá dlouhou řadu století, aniž v něm výrazněji nastává tzv. pokrok. To se týká i jazykových aberací v zacházení se zkoumanými substantivy, z nichž některé lze doložit už ze staročeské doby, aniž během dalšího vývoje češtiny nabyly na významu.
Studie tak otvírá (1) nový pohled na adekvátní kodifikaci tvarů obou skupin substantiv, (2) obecné otázky po vývoji v jazyce.