Článek zkoumá možnosti užití latinských partikulí enim a ergo jakožto specifických druhů apelu na souhlas či srozumění komunikačního partnera při řešení konfliktních situací. Teoreticky i metodicky se opírá především o diskursně pragmatický přístup k popisu latinských partikulí a o teorii zdvořilosti v podobě navržené P.
Brown a S. C.
Levinsonem (1987).