Úvodní studie kolektivní monografie se zabývá pojetím 'člověka' jako technologické entity a sterotypu ve vztahu k dílu Bernarda Stieglera (Technika a čas). Základní tezí je, že humanismus nedospívá v postindustriální technologii ke svému konci a že současná globalizace nerprezentuje posthumánní situaci, ale že sama idea člověka je globální a technologický konstrukt.