Posouváme obvyklé vnímání strategické obchodní politiky od 'modelu třetího trhu' k 'domácímu trhu' ve snaze zvážit důsledky (ne)schopnosti vlády zavázat se ke své politice a porovnat tato zjištění s těmi analogickými z 'modelu třetího trhu'. Rovněž analyzujeme, jak robustní je znaménko jednotlivých nástrojů politik (dotace na R&D ? výzkum a rozvoj) v modelu domácího trhu jako protějšku modelu třetího trhu, kdy dochází k přesunu od 'druhé nejlepší' k 'první nejlepší' politice.