Imunitní systém prodělává v průběhu života zásadní změny, které reflektují odlišné potřeby jedince v různých údobích života. Nejvýznamnější ontogenetickou dynamiku vykazuje specifická, buňkami zprostředkovaná, imunita.
V časných fázích života dominuje aktivita subsetu Th2 pomocných T-lymfocytů. V dospělosti dochází k přesmyku vedoucí k převaze subsetu Th1 T-lymfocytů.
Pro stáří je opět charakteristický návrat k převaze aktivit subsetu Th2 T-lymfocytů. Až překvapivě efektivní je imunitní systém osob, které se dožily vysokého věku 90?100 let.
Zatím nelze doložit, zda je tento fakt příčinou nebo důsledkem dlouhověkosti. Z experimentu na zvířecích modelech vyplývá, že modulací imunitního systému lze prodlužovat věk i zvyšovat kvalitu života.
Pro fyziologické změny imunitního systému, které lze identifikovat u starých lidí, se zavádí termín imunosenescence.