Abstrakt
Autoři posuzují důležitost vyzdvižení postranního sinu v současné transplantologii. Upřednostňují tu variantu chirurgického postupu, která minimalizuje operační a finanční zátež pacienta.
Navíc komentují kontraindikace a popisují nejčastěji se objevující komplikace výkonu. Výsledkem srovnání s alternativními postupy je závěr, že vyzdvižení postranního sinu, ačkoliv má své nevýhody, je nejefektivnější metodou pro implantace do zadní části horní čelisti.