Monografie přináší stručný přehled v současné době nejuznávanějších hypotéz týkajících se etiologie dyslexie: fonologickou hypotézu, cerebelární hypotézu, temporální hypotézu a hypotézu o narušení zrakové dráhy. Nejvíce pozornosti je věnováno hypotéze zrakové, což je doplněno detailním popisem studií naší laboratoře, v nichž se k testování této hypotézy používají zrakové evokované potenciály (VEPs).
Výsledky těchto studií poskytují důkaz o selektivním narušení tzv. magnocelulárního systému zrakové dráhy a na něj navazujícího dorzálního systému v mozkové kůře a jejich zpomalený vývoj u části vyšetřených dyslektických dětí, což potvrzuje platnost zrakové magnocelulární hypotézy alespoň u části dyslektiků.