Abstrakt
Italská farmaceutická politika se nedávno orientovala na dvoukoridorový přístup, kdy se vlastní regulace liší dle patentového postavení daného léčiva. Tato studie analyzuje italský regulační rámec a zaměřuje se na politiky vztažené k ?nepatentovaným? léčivům.
V rámci studie byly prozkoumané tři hlavní regulační inovace: (1) generika, která se do Itálie dostala poprvé v roce 1996; (ii) systém referenčního stanovení cen (RP), ve kterém konzumenti platí část ceny velmi drahých produktů; (iii) právo lékárníka nahradit dané léčivo, což je podporováno systémem regresivních marží. Nedávno uskutečněné reformy již produkují určité užitečné výsledky, a to alespoň ve smyslu kompetitivního tlaku na těch ?několik? látek, u kterých končí patentová ochrana.
Na druhé straně však je potřeba provést další zásah, aby tyto změny byly dlouhodobě udržitelné.