Studie sleduje postupné oslabování integrity České koruny a posílení zemského stavovství v jednotlivých tzv. vedlejších zemí. První fázi tohoto procesu představuje období husitských válek (vedlejší země nepřijaly husitské učení a zůstaly věrné králi Zikmundu Lucemburskému). Českou korunu opět sjednotil Jiří z Poděbrad, ale v závěru jeho vlády došlo k novému rozdělení.
Uherský král Matyáš jako zvolený český král ovládl vedlejší země, zatímco v Čechách panoval Vladislav II. Jagelonský.
Státoprávní krize českého státu byla sice po roce 1490 překonána, ale silný zemský stavovský partikularismus nedovolil její sjednocení na stavovské úrovni, nebyla vytvořena žádná stavovská instituce pro celou Českou korunu, jejímž reprezentantem tudíž zůstal pouze český král a jeho orgány.