Náhradní modelování se stalo jednou z úspěšných metod pro optimalizaci drahých cílových funkcí. P řináší sice méně přesný, za to však mnohem rychlejší způsob ohodnocení navržených řešení.
Tato práce popisuje model založený na sítích radiálních bázových funkcí, který pracuje jak s proměnnými spojitými, tak diskrétními. Ukazuje použití modelu pro empirické cílové funkce, pro které je kombinace spojitých a diskrétních proměnných typická.
Výsledky ukazují podstatně rychlejší konvergenci genetického algoritmu ve smyslu počtu ohodnocení původní empirickou funkcí.