Publikace na Filozofická fakulta |
2010
Abstrakt
Článek se zabývá otázkou perspektivnosti v lingvistické historiografii. Základní otázkou je, nakolik historiografická perspektiva mění popis dané historické epochy.
Problém je ukázán na třech popisech důležitého období české lingvistiky, resp. českého myšlení o jazykové kultuře, které je vymezeno díly Jana Gebauera, Josefa Zubatého a Václava Ertla. Každý z těchto popisů je příkladem určitého typu historiografické perspektivy a každý je v článku metahistoriograficky analyzován.
Pro tuto analýzu jsou využity poznatky filozofů Stephena Toulmina a T. S.
Kuhna.