Studie se zabývá kazašským nacionálním hnutím konce 19. a počátku 20. století, vedeným mladou kazašskou inteligenci, organizovanou v hnutí "Alaš", jejímž cílem byla nezávislost na ruském impériu v rámci autonomie. Probírá hlavní osobnosti hnutí (Bajtursynov, Tynyšpajev, Dulatov), jejich organizační a koncepční práci, které vyvrcholilo v založení Završením bylo vyhlášení autonomie v prosinci 1917 se jmenovanou vládou (Všekazašskou dočasnou národní radou "Alaš-Ordou") na čele s A Bukejchanovem.
Autonomie měla být založena na liberálních hodnotách a podporovala protibolševicky orientovanou Prozatimní vládou. Pozice "Alaše" však byla postupně zatlačována a v roce 1920 bylo hnutí bolševiky rozehnáno.