Abstrakt
Studie sestává ze tří částí.První z nich načrtává kontury německé novoromantické jazykovědy. Část druhá se věnuje pojmu "vnitřní jazykové formy" u Wilhelma von Humboldta; bez ohledu na mo žný výsledek nelze pochybovat o tom, že pojem vnitřní jazykové formy směřuje k artikulaci jazyka jako dynamického celku. Třetí část se pokouší najít různé paralely a spojení s vnitřní jazykovou formou, a to nejen v oblasti lingvistiky.
Zjištěné paralelay mohou být shrnuty tímto způsobem: vnitřní jazyková formaa (W. von Humboldt, E. Cassirer, L.
Weisgerber) s paralele ke konceptuálním kategoriím (ponjatijnyje kategorii u I. I.
Meščaninova a S. D.
Kacnel'sona), k fashions of speaking (B. L.
Whorf, J. A.
Lucy) a rovněž k architektonice jazyka (L'. Novák) - všechny tyto pojmy mohou být kalibrovány jako konstrukty, paralelní v míře, v níž se snaží nazírat zkoumaný objekt dynamickým způsobem.