Tento článek se zaměřuje na pojetí tématu paměti a pamatování si minulosti v románu Ian McEwana Atonement (2001). Jako své teoretické východisko odkazuje na vybrané studie Davida Lowenthala a Lindy Hutcheonové.
Hlavním cílem je ukázat originalitu s níž McEwan zkoumá dané téma pomocí využití narativních strategií mnohonásobné perspektivy, periferie zraku a fragmentovaných okamžiků. Tvrdí, že především díky kombinaci posledních dvou zmiňovaných strategií narativ románu připomíná samotný proces vybavování si vzpomínek.