Tento článek se zabývá dvěma vzájemně propojenými procesy - formulací doktríny českého ústavn ího soudu o vztahu mezi českým ústavním pořádkem a evropským právem na jedné straně a současným vývojem vnímání vlastní role českého ústavního soudu v situaci, kdy se v jeho jurisdikci střetávají dva do určité míry nezávislé právní řády na straně druhé. Abychom mohli určit zásadní rysy těchto procesů, zvolili jsme jako příkladovou studii pro naši analýzu dvě rozhodnutí českého ústavního soudu, které prozkoumáme do hloubky.
Poté, co představíme vývoj pozice ústavního soudu a identifikujeme jeho nedostatky, nabídneme nový přístup pro ústavní soud, relativistický přístup, který umožní soudu vypracovat efektivnější a fukční doktrínu v situaci mezi dvěma právními řády.