Článek analyzuje způsob, jakým vybrané autority první reformace vědomě navazují na dílo Aurelia Augustina formou výslovných odkazů, narážek nebo citátů z jeho spisů. Jedná se oHusův spis De ecclesia a jeho Výklad víry, desatera a páteře, o spis Mikuláše z Pelhřimova Vyznání a obranu táborů a vybraná kázání z Postilly Jana Rokycany.
U každého díla jde ocelkovou charakteristiku práce s prameny, po které se blíže soustředím na vybranou část. Jako přídavek připojuji v závěru poznámky srovnávající pojetí církve u Augustina azmíněných autorů první reformace. Článek dokládá, že Augustin je nevýraznější postavou mezi všemi církevními autoritami.
Z analýzy také vyplývá, že největší vliv měl na Husovu osobnost, Mikuláš zdůrazňuje autoritu Písma tak, že není čitelné, kdo z osobností církve má na něho výraznější vliv, u Rokycany je sice nejcitovanějším autorem, ale bez zvláštního vlivu na jeho theologii