Jednou z nejvýraznějších tendencí projevujících se v rodinném chování na přelomu 20. a 21. století je růst počtu neúplných rodin. Zdá se, že přítomnost dětí je stále méně vnímána jako překážka k ukončení vztahu partnerů.
Výsledky kvalitativního výzkumu zaměřeného na matky samoživitelky ukazují, že jednou z nejvýznamnějších třecích ploch partnerského soužití je rozdělení práce mezi partnery, které neodpovídá míře zapojení žen na trh práce ani soudobým charakteristikám pracovního trhu.