Studie představuje poezii a prózu jako dva rozdílné diskurzy, mezi nimiž lze však najít i společné znaky. Poezie se jeví jakožto diskurs otevřený více způsobům čtení, próza je pak zároveň komplexnější i nedokonalejší, takto však dobře reflektující 'entropický' charakter lidské existence.
Studie se také zabývá 'energetickým potenciálem' textu i vzájemnými vazbami mezi energetickými systémy slova a světa, kde autor představuje 'utopickou existenci', vždy korumpující aktualitu ve prospěch potenciality.