Monografie se zabývá reinterpretací dědictví české meziválečné avantgardy u autorů jako Z. Havlíček, V.
Effenberger, J. Kolář, M.
Medek, V Boudník, V Linhartovič, autor skupiny UDS, ve vztahu k dobovému evropskému kontextu. Pozornost je zaměřena na fenomén, který by mohl být považován za jeden z klíčových fenoménů české postavantgardy: její autoreflexivní dimenze, které je zároveň čitelné jako kulturní kritický pojem, spojený se skepsí a s demaskováním iluze totality jako hierarchie, jako jednoty smyslu, homogenity, uzavřenosti ukončitelnosti procesu uměleckého tvoření.