Studie je pokusem zachytit v diachronní perspektivě produktivitu tří italských deverbáních sufixů, a to v teoretickém rámci korpusově založeného kvantitativního přístupu (Baayen). Hlavním cílem monografie je empiricky podepřít známé tvrzení, podle něhož dochází k částečné redukci produktivity sufixu -mento, k nárůstu produktivity sufixu -zione a k zániku sufixu -gione ve staré italštině, a to v období od 13. století do 16. století.
Empirická data, získaná ze čtyř korpusů (odpovídajících čty řem diachronním úsekům a vycházejících z LIZ 4.0), jsou zpracována pomocí programu zipfR. Získané výsledky potvrzují a zároveň upřesňují výše uvedené předpoklady.