Text pojednává o příslušnících první české městské subkultury, jež se v době nacistické okupace Čech a Moravy hlásila k americké kultuře a swingové hudbě. Příslušníci této subkultury se sami nazývali „potápky“ a „bedly“ a oblékali se do výstředního oblečení jako byly volné svrchníky, boty na vysokých podrážkách a křiklavě barevné ponožky, chlapci nosili delší vlasy.
Swingová hudba se tak stala generačním vyjádřením významné části české mládeže a tento subkulturní styl vyjadřoval určitou vzpouru vůči okupaci. Nacistické okupační úřady, jako například Sicherheitsdienst, sledovali příslušníky této subkultury.
Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě pak z „potápek“ a „bedel“ vytvořilo antivzor, na kterém české mládeži demonstrovalo, jak se nemá chovat. Po obnovení Československa v květnu 1945 byly některé prvky této rétoriky přejaty komunistickými tiskovinami a mládežnickými organizacemi.