Zkoumání, postupně zaměřené na dialogy Timaios, Kritias, Filébos a Ústava, klade ústřední důraz na platónské zacházení s ontologickou nezakotveností praktické stránky lidské racionality, včetně jejího sepětí s vědomím sebe i se slastmi i bolestmi, které provázejí každý okamžik našeho vědomého života. Podrobné analýzy, sahající od zdánlivě intimního výměru myšlení jako vnitřního rozhovoru duše až po politický rozměr myšlení, též ukazují, jak silně je v dialozích předjímána řada témat současné filosofie.