Historická studie a edice dokumentů se zaměřuje na propagandistickou kampaň doprovázející politický proces s Miladou Horákovou a dalšími 12 obžalovanými v roce 1950. Na základě archivních dokumentů rekonstruuje několikaměsíční přípravy tohoto procesu, jeho průběh a interpretaci.
Popisuje též organizaci údajné „spontánní odpovědi“ veřejnosti na tento proces v různých oblastech Československa, kde byla na základě instrukcí ÚV KSČ pořádána veřejná shromáždění, na nichž se přijímaly a podepisovaly rezoluce požadující přísné potrestání „zrádců“. Kniha také ukazuje, jak byly do kampaně zapojeny děti, což představuje jeden z nejsmutnějších příkladů manipulace s dětmi. Žáci ve školách byli nuceni psát rezoluce požadující přísné potrestání „zrádců“ a byli též vyptáváni, jak se k procesu stavějí jejich rodiče.
Publikace zároveň ukazuje, jakou roli sehrála v celé kampani československá média (rozhlas, noviny či film) a v neposlední řadě také popisuje, jak o procesu informovala zahraniční média.