Přestože René Wellek konzultoval svou habilitační práci Immanuel Kant in England (1931) s německým novokantiáncem Hansem Vaihingerem, neinspiroval se základní rysem jeho přístupu, diskursivní a funkcionální analýzou vědeckého a literárního jazyka z hlediska teorie fikce. Na tuto linii ve Vaihingerově myšlení navázal až Wolfgang Iser v nově pojatém antropologickém přístupu ke kultuře, vycházejícím z teorie fikce jako rozhraní mezi člověkem a vnějším světem.