Abstrakt
Článek se věnuje protestantským církvím na území pozdější Federativní lidové republiky Jugoslávie od jejich prvopočátků v 16. století až do roku 1953, kdy byl v Jugoslávii přijat zákon o náboženských organizacích. Pronikání myšlenek reformace se od úspěšné rekatolizace Slovinska odehrávalo prakticky výlučně skrze nejihoslovanské národnostní skupiny.
Do 2. světové války byla největší protestantkou církví v Jugoslávii německá luteránská církev, jejíž pozici po válce zaujala Slovenská evangelická církev. Protestantským náboženským obcím, přestože nebyly příliš početné, byla věnována velká pozornost, protože měly četné kontakty se zahraničím a některé z nich byly částečně zkompromitovány spoluprací s okupanty.
Také proto byly komunisty nestále považovány za nedůvěryhodné a byly bedlivě sledovány.