Okruhy témat:

1. Tradiční problematičnost přírodní filosofie. Zasutí a znovuodkrytí smyslu pro fysis. Filosofický pojem fysis (přirozenost, příroda).

2. Fysis jako jednotlivá přirozenost. Věc jako uchopení fysis. Podloží jevů a věcí. Konstituce věci. Věc ve světě. Věc a hmota, prostor, čas. Poznání a poznávací redukce. Exemplární jsoucna a pojetí skutečnosti.

3. Kosmos. Svět jako pozadí jevů a kontext věcí. Horizonty věci. Svět jako sounáležitost horizontů. Svět: paradigma jevení a uchopování přirozeností jakožto věcí. Svět a řeč. Vnitřní pluralita světa.

4. Přirozený svět. "Prostředí (Umwelt)", všední svět, "světový názor". Redukce v objektivní vědě a fenomenologická redukce (epoché). Svět a já. Devastace světa. Svět jako úkol vědomí.

5. Hmota ve zkušenosti, filosofii a vědě. Metafyzické výklady látky. Intuice hmotného a tělesného. Hmotnost jako kritérium skutečnosti. Devastace přirozenosti a světa následkem devastace významu hmoty na výplň.

6. Strukturace prostoru. Prostor a svět. Tvar (morfé) a druh (eidos, species). Tvar a poznatelnost (zařaditelnost, druhové určení). Tápání tvaru (druhu) při hledání svého bytostného určení a utváření prostoru. Orientace v prostoru. Devastace prostoru na prázdnotu nebo geometrično.

7. Strukturace času. Paměť. "Hóry (hórai, doby)", rytmy, cykly a periody. Směřování a následnost. Kauzalita a synchronicita. Poznání minulého a předvídání nového. Význam setkání, události (křižovatka dějů i významů, náhody a nutnosti). Devastace času na údaj.

8. Evoluce: Proč bývá pohoršením pro theologii, pro filosofii, pro starší mechanistickou vědu. Obrazy evoluce: odvíjení, vznikání nového. Její mechanomorfní redukce. Hledání myšlení, pro které evoluce není pohoršením. Tápající směřování.

9. Živé bytosti: metabolé, organismus, vnitřní hierarchie, sebevztažnost. Jednota v proměně, mezi chaosem a řádem. Vztah k celku jako otevřenost živého světu. Živá bytost jako svébytný celek hledající svou identitu v proměně.

10. Problém poznatelnosti živého. Zapomínáme na touhu po užití si. Neuchopitelnost života, který sám uchopuje. Život a bytí. Devastace života na funkci, vlastnost.

11. Paradigma, jeho meze a proměny. Staré vzory: Duše ve smyslu pohybu sama od sebe. Novověk, věk vlády paradigmatu. Rozštěpení na subjekt a objekt. Redukcionismus. Iluze objektivity a dekonstrukce.

12. Nehierarchická celostní struktura. Proč se přirozenost ráda skrývá?