Vyučující kurzu představí studentům zmíněné směry a současně periody vývoje (kde se pokryje období od narození do rané dospělosti) a současně různé oblasti vývojové empirie, zejména ty, s nimiž mají přednášející svou vlastní výzkumnickou zkušenost. Nejvíce zmiňované empirie tak bude pocházet z období školního věku, a to zejména z jeho kognitivních a sémiotických složek (gramotnost). (Tento dojem je ještě posílen latentním i patentním znakovým strukturalismem zdánlivě jen na emoce či afekty zaměřeného freudismu.)
Každý ze 3 vyučujících bude mít k dispozice zhruba 4 tříhodinové přednášky.

Miloš Kučera (Pud u Freuda) se bude věnovat centrálnímu pojmu psychoanalýzy a jeho vývoji v díle jejího zakladatele. Výchozím a hlavním textem budou Tři pojednání k teorii sexuality, pionýrské dílo dětské psychologie tohoto zaměření (1905, opravováno do 1925). K uvedení narcismu (1914) představuje hlavní opravu, začleněnou jako stránka do původních Třech pojednání, dávající sexuální aspekt libida i energii patřící do Já a zavádějící tzv. druhou topiku. Vytěsnění (1915) ukazuje, že pud není jen energetický (kvantitativní), ale že zahrnuje i kognitivní, sémiologický aspekt (viz druhou, údajně oddělenou polovinu Freudova díla v textech jako Výklad snů, Psychopatologie všedního života a Vtip a jeho vztah k nevědomí).

Zkoumání vývoje pojmu pudu je založeno na jeho konfrontaci s mainstreamovým (akademickou psychologií široce akceptovaným) pojmem identifikace. Já a Ono (1923) demonstruje, jak jsou pregenitální, malé pudy ze Tří pojednání nahrazovány během oidipského komplexu identifikací, ale jak je současně identifikace dál pojednána energeticky, jako neutralizace erotických pudů života (libida) při zrodu instancí, Já a Nadjá (jáského ideálu), předznačených v K uvedení narcismu. Nedostatečně libidinózně: posledním probíraným textem je Ekonomický problém masochismu (1924), představující návrat ke Třem pojednáním s jejich barevností malých dílčích pudů (orálního a zejména análního) a re-sexualizující post-oidipskou morálku prostřednictvím falešně dílčích pudů, jakým je masochismus, směs erotiky a pudu smrti. Nová klasifikace na pudy života vs. pudy smrti byla ovšem provedena už v díle Mimo princip slasti (1920).

Ve společném čtení děl na přednášce se bude zdůrazňovat Freudovo vytváření modelů (postupoval podobně jako grounded theory), a to zejména modelu pro dětskou psychiku (pregenitální organizace libida, oidipský komplex, období latence, re-aktivace Oidipa v pubertě a druhá fáze obsazení objektu čili milostné volby). Hlavní osou bude to, jak se snažil artikulovat dospívající a dospělou lásku jako sjednocení tzv. něžného a smyslného proudu, tj. pojmout pomocí pudů cílově zabrzděných a operujících identifikací vs. pudů opravdu pudových tento vývojový úkol jedince.

Tři pojednání, kde je tato otázka uvedena, budou také dílem, pro nějž je požadována důkladná znalost věcná a současně textová (kde se jaká argumentace nachází, proč se zavádí, tj. jaký je její teoretický patos); pro ostatní zmíněné stati postačí přečtení a informativní přehled.

Miroslav Klusák (Vývoj podle Piageta a kognitivního konstruktivismu) svou prezentaci Piageta (1896-1980) bude stavět na pojmu rovnováha (ekvilibrium) ve funkcionální (vs. fyziologické) interakci organismu s prostředím; přesněji ve strukturálním - poznávacím (vs. energetickém - afektivním) aspektu funkcionální interakce. Platnost pojmu bude probrána v rámci jeho definiční funkce pro pojem adaptace (rovnováha akomodace vs. asimilace) a pro pojem inteligence (úplná rovnováha - asimilace celé reality a akomodace činnosti, která osvobozuje z vázanosti na zde a nyní) - jednak. Jednak bude platnost pojmu rovnováha probrána v rámci teorie fází vývoje strukturální stránky funkcionální interakce v ontogenezi k inteligenci (tři konstrukce duševního vývoje dítěte a) v rámci charakteristiky a teorie stavby inteligence (vratnost v rámci senzomotorických schémat; vratnost v grupování konkrétních operacích a jejich druzích -logické vs. infralogické- a jejich analogie v jiných taxonomiích myšlenkové činnosti; vratnost v grupování formálních operací myšlení).

Výchozím textem pro prezentaci Piagetovy teorie kognitivního vývoje bude jeho syntetizující práce Psychologie dítěte (psaná s B. Inhelderovou; 1966) - jako úvod ke studiu výsledků předchozích 40 let výzkumů psychologie dítěte.
Empirickým materiálem zprostředkujícím zakotvenost Piagetovy teorie v datech budou především příklady ze zmíněné knihy, a dále prezentace empirických dat a jejich teoretizace v jeho předchozích specializovaných monografiích - zvláště k zachování objektu, zachování množství a k experimentální kauzalitě. V Piagetově případě jsou příklady jeho experimentů kondenzací zkušenosti z jeho paradigmatických experimentů (vs. více méně náhodně vybraná ilustrace). Osvojení si jejich exemplifikační funkce v rámci prezentované teorie napomáhá seznámení se jak s jejich místem v rámci celého experimentálního designu v konkrétním specializovaném výzkumu (např. konfigurace korálků či kapaliny v nádobě vs. řady korálků vs. laborace s plastelínovou kuličkou); tak s variabilitou úkolování dětí v rámci daného paradigmatického experimentu (tzv. klinická metoda); tak s konkrétní podobou dětských reakcí a s analýzou a interpretací jejich variability. V souhrnu je pochopení paradigmatických experimentů prostředkem pochopení Piagetovy definice paradigmatických úkolů jím vyčleněných tří konstrukcí v duševním vývoji dítěte - tří úkolů v akomodaci ke vzdorující povaze fyzikálního objektu.
Z inovací zavedených Piagetovým kognitivním konstruktivismem bude zdůrazněna především jeho teoretická práce odvedená s pomocí pojmu rovnováhy vůči koncepci asocianistické (v citlivosti vůči kvalitativní svébytnosti grupování myšlenkových operací) a vůči koncepci tvarové (v citlivosti vůči roli vratnosti v grupování myšlenkových operací). Studenti budou dále upozorněni na v Piagetově teorii vývoje strukturální stránky funkcionální interakce obsažená východiska pro konkretizaci komunikace mezi teorií poznání a afektivity (mravní usuzování; centrace/decetrace/koordinace hlediska).

Vlastní čtení Psychologie dítěte a výběrové čtení v knize syntetizovaných výzkumných zpráv studentům zprostředkuje zkušenost s řešením tří druhů nejasností:
(a) Při získávání kondenzovaného poučení prostřednictvím klíčových pojmů a výkladových figur v situaci, kdy na povrchní úrovni strukturace textu Piaget není vždy disciplinovaný z hlediska formální logiky.
(b) Při překonávání rizika verbalismu, vyplývajícího z nedostatečné naplněnosti klíčových pojmů a výkladových figur obsahem, který zprostředkuje zakotvenost Piagetovy teorie v datech.
(c) Při překonávání nezbytné výchozí abstrakce od těch nejasností v textu, které odkazují na hlubší problematičnost Piagetem používaných klíčových pojmů a výkladových figur (např. nejednoznačné řešení poměru kognitivní a afektivní stránky v duševním vývoji dítěte; nebo funkce dětských her jako formy spolupráce zprostředkující objev "spolupráce" jako mravního ideálu při procvičování se v opacích spoluprace - soutěžení či šikanování; ale též nejednoznačné řešení poměru percepční identity a senzomotorické permanence objektu, pojmu čísla jako syntézy třídění a řazení či poměru logických a infralogických operací).
Studenti budou rovněž upozornění na možnosti čtení Piagetova díla v kombinaci se čtením textů jeho pokračovatelů - zvláště těch, jejichž práce vstoupila do kanonických poznatků encyklopedického poučení ve vývojové psychologii.

Ida Viktorová naváže blokem aplikovaných témat na základní problematiku vývoje podle Freuda a psychoanalýzy, a vývoje podle Piageta a kognitivního konstruktivismu. Soustředí se na otázky vývoje školního věku zejména z hlediska gramotnosti v pojetí freudismu a piagetismu, případně dalších přístupů. Probere tři základní témata:
- Gramotnost
- Vývoj čtení a psaní u dětí školního věku
- Poruchy vývoje čtení a psaní

Otázky gramotnosti se budou orientovat především na přístupy historické a antropologické (W.J. Ong, D. R. Olson, J. Goody ad.), které současně řeší i problematiku rozvoje a změn myšlení člověka na rozhraní orální a skripturální kultury. Dále následují přístupy sociokulturní (A. R. Lurija, L. S. Vygotskij ad.) s problematikou školní výuky, vztahu k jazyku a písmu. Tento pohled bude doplněn i dalšími autory, B. Lahirem nebo J. Fijalkowem. Záměrem je ukázat širší socializační vlivy při vstupu dětí do psané kultury a jejich souvislosti.
Vývoj čtení a psaní se bude orientovat na okolnosti učení čtení a psaní, včetně metod výuky. Důraz bude položen na psychologická pojetí tohoto vývoje z hlediska dvou autorů, a to E. Ferreirové, žákyně J: Piageta, a G. Pommiera, který bude reprezentovat přístupy psychoanalytické. V obou případec