Ekoritika představuje v posledních letech živý směr uvažování o literatuře, který vychází z úvah o životním prostředí. Zaměřuje se jednak na literární texty, v nichž se projevuje zájem o životní prostředí, ale také z environmentálního hlediska čte takové texty, které na první pohled s tématem nesouvisejí. Podobně jako feminismus nebo postkoloniální kritika vnáší také ekokritika do studia literatury ideový či politický rozměr, je zaujatá, ale zároveň díky tomu dokáže řadu textů přečíst novým, objevným způsobem.

V rámci semináře bychom se měli seznámit se základními pojmy ekokritiky (např. antropocén) a s tím, jak přehodnocuje pojmy starší (např. příroda), dále s možnostmi poetiky míst (na základě díla Gastona Bachelarda) a pokusit se obojí inteligentně propojit. V rámci ekokritiky se objevuje celá škála přístupů od čistě teoretických až po aktivistické. Seminář by v tomto bodě měl především zvážit, jaké možnosti literatura v současné době nabízí a jakou roli může mít.

Součástí semináře budou také praktické úkoly, v nichž půjde o to, jak můžeme vnímat prostředí a jak při tom může pomoci čtení a psaní.

Základní tematické okruhy:

Gaston Bachelard: poetika prostoru a snění; poetika živlů a epistemologická dualita

- pojem hyperobjektu (T. Morton) a živel; polarity: lokální/globální, smyslovost/vědění

Roger Caillois: zobecněná estetika a příčné vědy; expresivita a komunikace (Caillois, Ruyer)

Základní pojmy a problémy ekokritiky: antropocén, příroda, prostředí, vztah k romantismu, dvě vlny ekokritiky, psaní o přírodě a dekonstrukce

Způsoby vnímání prostředí: „cvičení“ jako způsob vnímání prostředí, idea cvičení Pierre Hadot, Timothy Morton, D. Abram; problém vnímání, představivosti a vědění

Lovelockova teorie Gaia a její předobrazy v mytologickém myšlení, kosmopoetické myšlení (Bachelard, Minkowski), otázka potřebnosti mýtu (polarita oživení starého / nalezení nového), mýty participace v moderní literatuře

program:

21. 2. co je příroda?

Půlhodinová procházka v okolí s úkolem hledat, sledovat, co v okolí je/není příroda, jak projevy přírody lez najít apod. diskuze o viděném a pojmu přírody. Historie a problematičnost tohoto pojmu. T. Morton přímo říká, že pro ekokritiku je spíše překážkou.

28. 2. četba: T. Morton: Otřes bytí: Úvod do hyperobjektů; G. Bachelard: Voda a sny + vybrané pasáže / hyperobjekt a živel

Pojem živlu u G. Bacherada. Žvel jako prvek, element, Bachelardovo pojetí "materiální" obraznosti, tendence k bezprostřednosti, splývání subjektu/objektu, na rozdíl od reprezentující formální obraznosti. Rozlišení povchových smyslovývh a hlubších senzuálních hodnot, korespondence na úrovni asociací a prvků světa; Mortonův pojem hyperobjektu a jeho konfrontace s Bachelardovým pojmem živlu; kosmos u Bachelarda a "konec světa" u Mortona. Vyhrotíme-li kontrast, lze na jedné straně hovořit o harmonickém uspořádání živlů v rámci světa a na druhé o konstelaci živlů jako hyperobjektů, které nespočívají v rámci a také proto jsou jejich projevy masivnější, výrazněji vystupují jako působící síly a jevy. Básně M. Bialoszewského a P. Muldoona. Vejce jako "hyperobjekt".

6. 3. četba: G. Bachelard: Poetika prostoru - úvodní kapitola; Emily Raboteau: Lessons in Survival (sken); T. J. Demos: Síla ohně aneb Estetika žehem (sken).

Bachelardova teorie obrazu a poetika prostoru. antopocentrická obraznost ve dvou rovinách vztahů: subjekt-obraz / archetyp-svět; východiskem je obraz a jeho subjektivní (intersubjektivní recepce); obraz stabilizovaného, "teritorializovanéhho" kosmu; vztah k uvolnění obraznosti, př. estetika žehem u T. J. Demose; živly přesahují rámování a vymykají se z uspořádání; obraz světového požáru (stoická kosmologie);obrazy přicházející ze světa a proměna bachelardovského schematu obraznosti, konfrontace obou modalit obrazu; příklady vody a ohně

13. 3. Lovelockova teorie Gaia (různé autorovy knihy); G. Egan: Ecopolitics/ecocriticism; země jako živý ekosystém; P. Kolmačka: Život lidí, zvířat, rostlin, včel.

20. 3. Ruyer: Expresivita; J. K. Šlejhar - vybrané texty

27. 3. J. Váchal: Šumava romantická a umírající; T. Clark: Antropocén

3. 4. R. Caillois (vybrané texty), otázka mýtu a "příčných věd"; ekokritika a mytologie

10. 4. svátek

17. 4. T. Clark: Scalar Literacy; E. Juliš a W. Hilbig (obraznost vytěžené krajiny)

24. 4. téma bude upřesněno

1. 5. svátek

8. 5. svátek

15. 5. závěr, shrnutí

V průběhu emináře navrhuji jednu procházku po Praze z perspektivy tohoto semináře; termín bude upřesněn. - U posledních seminářů ještě doplním texty.