Předmět uvádí studenty do problematiky tlumočení a překladu pro neslyšící. Každé setkání je rozděleno na část teoretickou (v níž se studenti seznamují se základní terminologií, základními fakty z oblasti tlumočení atd.) a část praktickou (v níž se studenti zpracovávají otázky a úkoly související s profesí tlumočníka, jeho zázemím, požadavky a nároky na jeho tlumočnický výkon). Obě části jsou logicky, obsahově a organizačně úzce provázány.

Základní tematické okruhy (okruhy se vzájemně prolínají)

Část teoretická

- Tlumočník jako profese. Tlumočník vs. osoba, která v určité situaci tlumočí.

- Osobnost tlumočníka.

- Základní terminologie (včetně termínů neslyšící tlumočník, relay tlumočník, CODA tlumočník…).

- Tlumočení vs. překlad, tlumočník vs. překladatel.

- Znalosti, dovednosti a kompetence tlumočníka vs. znalosti, dovednosti a kompetence překladatele. Pracovní jazyky tlumočníka.

- Simultánní vs. konsekutivní tlumočení.

- Tlumočení mluvených vs. znakových jazyků atd.

- Specifika komunity neslyšících – ve vztahu k profesi tlumočníka. Neslyšící klienti a jejich potřeby a specifika – ve vztahu k profesi tlumočníka.

- Legislativa související s tlumočením pro neslyšící v kontrastu s legislativou upravující tlumočení jazyků mluvených.

- Přístupy k tlumočení pro neslyšící v kontrastu s přístupy k tlumočení jazyků mluvených.

- Situace tlumočené pro neslyšící a jejich specifika v kontrastu s tlumočením jazyků mluvených.

- Tlumočení a překlad mluvených vs. znakových jazyků – historie a současnost.

- Tlumočení a etický kodex/etické kodexy.

- Typy tlumočení podle nejrůznějších hledisek: komunitní tlumočení, tlumočení ve vzdělávání, veřejné tlumočení, tlumočení v kulturní/umělecké oblasti, tlumočení u soudu aj.

- Profesní organizace tlumočníků (mluvených vs. znakových jazyků) u nás a v zahraničí.

- Vzdělávání tlumočníků (mluvených vs. znakových jazyků) u nás a v zahraničí.

- Formy zpřístupnění projevu proneseného v češtině neslyšícím klientům: škála simultánní přepis – znakovaná čeština – český znakový jazyk.

Část praktická

- Analýza výchozího sdělení. Syntéza cílového sdělení.

- Identifikace obsahu sdělení, jeho deverbalizace a opětovné převedení do jazykového sdělení. Obsahové posuny.

- Paměť.

- Pozornost.

- Pohotovost.

Pracuje se s texty různých žánrově-stylistických útvarů; důraz je kladen na porozumění, interpretaci smyslu, funkčně stylistickou identifikaci a následnou interpretaci sémantických, stylistických a pragmatických složek projevu.