Hagioterapie je jednou z forem biblioterapie, která patří mezi disciplíny mající základ v psychiatrii a psychologii. Biblioterapie - termín vychází z řeckého slova "biblos" - kniha a "therapia" - péče, léčba - využívá literatury při léčbě osob psychicky nemocných nebo s emociálními problémy.
Biblioterapie obecně používá jakékoliv vhodné knihy. Termín hagioterapie je odvozen z řeckých slov "therapia" - péče, léčba a "hagios" - svatý, posvátný - používá Bibli.
Rozborem biblického textu, jeho děje, morálního konfliktu, charakteru jednán í osob, o nichž se v textu vypráví, vystupují postupně na povrch osobní problémy pacienta. Biblické příběhy obsahují věčné motivy smrti, viny, hodnot, smyslu a představují je v obrazech či symbolech života lidí dávných dob.
Bible je proto vhodný text pro tyto účely, neboť mimo jiné pojednává jako psychologie: o lidské bolesti, radosti, samotě, nezvládnuté agresivitě, smrti. Hagioterapie se snaží přivést člověka k tomu, aby nalezl sám řešení svého problému, pochopil své chyby, a tím své chování změnil.
Hagioterapie probíhá jako skupinová terapie, jehož sezení trvá průměrně 2 hodiny. Po přečtení příběhu terapeut vyzve klienty, aby se vyjádřili k předčtenému textu, aby vyjádřili své názory a pocity, které u nich příběh vyvolal.
Všichni mají svobodu vyjadřování a právo na vlastní názor, terapeut reaguje na jejich odpovědi a klade jim další otázky, aby jim ukázal jiný způsob pohledu na danou událost či postavu. V průběhu rozhovoru se objevují základní hodnotové pojmy - jako otázky dobra a zla, lásky a nenávisti, msty a odpuštění, nemoci a zdraví, života a smrti.
Pro navození vstřícné atmosféry klienti sedí v kruhu blízko sebe, oslovují se křestními jmény a tykají si. Hagioterapeutické sezení se snaží přivést pacienty k pochopení jejich chyb v životě, přimět je změnit chování a podnítit zájem věnovat se vyšším morálním hodnotám.