Abstrakt
Vzdělávací soustava v České republice i zahraničí se potýká s problematikou přizpůsobení edukačního procesu žáků či studentů potřebám aktuálním dané době či budoucnosti. Z hlediska věcné správnosti I porozumění musí mezi učiteli a akademiky panovat shoda nejen v užívání, ale také v porozumění termínů spojených se vzděláváním.
V tomto příspěvku jsou uvedeny výsledky kvalitativní, obsahové analýzy textů, publikovaných ve vědeckých časopisech od roku 2005. Hlavním cílem této studie bylo určit, co je v oblasti přírodovědného vzdělávání považováno za inovativní s ohledem na porozumění a aplikaci pojmů "inovace" a "inovativní".
Z výsledků vyplývá, že za inovativní jsou považovány technologie, kurikulum a různé výukové metody. Pro tyto oblasti je společné, že umožňují konstruktivistický přístup k vyučování a učení, zvláště přístup zaměřený na žáka, a dále zdůrazňují kreativní činnost a kooperaci prostřednictvím zkoumání, řešení problémů nebo projektového vyučování.