Kapitola pojednává o problémech integrované výuky českého jazyka. S oporou v teoretickém vymezení didaktického konceptu zážitkové a konstruktivistické didaktiky analyzuje několik příkladů z praxe současných škol a na jejich základě poukazuje na limity tradiční výuky českého jazyka ve vztahu k žákům se specifickými vzdělávacími potřebami.
V kategorickém imperativu článek upozorňuje na nutnost změny přístupu k didaktické transformaci učiva při integrované jazykové výuce.