Tento text se zabývá rolí Jana Husa jako rektora Univerzity Karlovy, konkrétně je pozornost soustředěna na Husův obraz žáka, studenta absolvujícího na filosofické fakultě. Na základě promočních promluv jsou představeny základní rysy a způsoby jednání, které Hus od absolventa univerzity očekával.
Zároveň je ukázáno na zdůvodnění udělení titulu, které se v závěru promočních řečí uvádělo. Napomenutí udělované studentovi při převzetí akademického titulu často vybízelo absolventa k tomu, aby nepřestával hledět na cíl veškerého jednání a života, aby nepodléhal aktuálním pohnutkám, ale usiloval o jednotu, která se má projevovat ve slovech i činech.
Tak pro roli absolventa, stejně jako pro roli učitele, platí, že je především odpovědnou službou, která má být viditelná ve společnosti. To nelze učinit dobře, neusiluje-li žák vytrvale nejen o nabytí učenosti, ale neméně o vzdělání ducha, to značí: úkolem akademika je péče o duši.