Abstrakt
Zuzana Svobodová vychází ve svém textu z významu výchovy a vzdělávání u antických autorů, analyzuje širší kontext vybraných klíčových pojmů z oblasti výchovy a poukazuje na dějinnou proměnu toho, co je nazýváno výchovou. Nastoluje problematiku výchovy jako příkladu projevu vztahu - díky radikální otevřenosti člověka - vůči tomu, co jej přesahuje a co nemá ve své moci.
Je-li úkolem výchovy vést k takovému jednání, v němž se budou projevovat hodnoty nalezené jako nejvyšší, tedy pomáhat, aby takové hodnoty vzcházely ve zjevnost, pak se ve výchově jakožto péči o duši zároveň ukazuje posvátnost výchovy, neboť se zde zprostředkovává cosi, co není k plné dispozici ani vychovateli, ani vychovávanému; co nebo kdo není v lidské moci, ale přesto se může v životě člověka projevovat.